V minulém
blogu jsme psaly, že se tady začínáme nudit. To přestalo v okamžiku, kdy
jsem onemocněla s horečkami a po krevních testech mi bylo sděleno, že mám
dengue. Navíc, pravděpodobně jako bonus, ještě tyfus a jakousi ricketsiozu.
Proti tyfu jsem očkovaná, takže to má lehký (v podstatě žádný) průběh a dengue je
taky lehká forma. Na třetího jmenovaného kámoše se nasadí antibiotika. Já se
celou dobu cítila celkem fajn, unaveně, s teplotou a vyrážkou po celým těle,
ale jinak ok J Ještě přikládám pár perliček z infikovaného
prostředí apod.
Doktorka řekla, že
tady ve Valentínu je dengue hodně rozšířený, každopádně kohokoliv jsem se dosud
ptala, téměř každý mi odpověděl záporně. A to tu žijí celý život. Já jsem tu měsíc
a už sem to chytla ještě s několika jinými bakteriemi. Takže ano, náhoda
je blbec a výjimka potvrzuje pravidlo!
Nejprve jsme byli u
doktorky ve Xpujilu, moc sympatická, ale podruhé tam nebyla, tak jsme šli do
místní nemocnice. Poté, co jsem zaklepala na dveře, vyšel asi tak 25 doktůrek,
který vypadal buď jako by se před pěti minutami vzbudil nebo si něco šlehnul.
Když jsem mu sdělila, že mám dengue a k tomu ještě tyfus, začal se smát
nejen on, ale i těch pár lidí v čekárně (v Mexiku totiž neexistuje diskrétnost,
jelikož jsem všechno řikala doktorovi, když stál v polootevřených dveřích
do čekárny). Poté mě konečně pozval dovnitř, dala sem mu výsledky všech testů a
on zkonstatoval, že mám dengue. Tak sem mu řekla, že to taky vím. Takhle
podobně probíhal zbytek konzultace. Jeden chlápek nám tu řekl, že v téhle
nemocnici sice neplatíš, ale taky neléčí J Jsem opravdu moc ráda, že jsem měla lehký průběh!
Troška zklamání
z místních vlídných lidí přišla, když jsme místního pracovníka požádali,
jestli nás nesveze do nemocnice ve Xpujilu, když stejně jede stejným směrem.
K našemu překvapení nás vysadil na křižovatce asi 3 minuty jízdy od
nemocnice s tím, že pospíchá na schůzku (podle slov naší mexické kamarádky
Paty prý jel domů). A ano, věděl, že mám dengue a věděl, že mám tyfus. No
comment. Ovšem někteří lidi, jako například šéf Productores Forestales de
Calakmul, Juan Manuel, který ze začátku působil velmi odměřeně, by se pro nás
rozkrájel, zařídil nám odvoz kam chceme nebo s náma někoho poslal, aby nás
odvezl apod. Noe nás mile překvapil, když po mém emailu, že mám dengue, řekl,
že kdyžtak přijede těch 6 hodin z Campeche a odveze mě do nemocnice
v 150 km vzdáleném Chetumalu. Celkově je s ním v poslední době
velká sranda.
Co se týče výuky,
v podstatě pořád stejné – Xpujil a Valentin super, Zoh-laguna pořád strašný.
Už i ty malí děcka jsou na zabití. Pořád by jen hrály „Pepa says, touch the ...“
popřípadě „Hangman“. Z těch starších mi zbyly jen 3, bohužel 2 z toho
jsou právě ti, kteří se nechtějí učit angličtinu a kteří dělají strašný bordel.
Dokonce u Bruna došlo na „fyzický trest“. Poté co jsem psala něco na tabuli asi
15 minut, beze slova přišel, máchnul rukama a polovinu mi smazal. Ruply mi
nervy a plácla sem ho. Nebylo to nic strašného, ale byl z toho dost mimo,
ačkoliv víc mimo jsem z toho asi byla já, jelikož sem to musela jít
rozdýchat na 10 minut ven. Když sem se vrátila, měla sem s ním debatu a on
slíbil, že už bude hodný. Tak uvidíme, jak to dodrží. Další den jsem se
z důvodu mých nových kamarádů nemohla dostavit.
Na ruinách ve Xpujilu s místníma slečnama |
Jinak se tu
začínáme více začleňovat, častěji chodíme na fiesty, večeře a tak. Velmi
zajímavé je, jak se tu slaví narozeniny. Oslavenec dostane obrovský a překrásný
dort a poté všichni začnou skandovat „mordida, mordida“, což znamená něco, jako
„kousni si“! Jakmile oslavenec sklopí hlavu k dortu, nějaký dobrák zezadu
přijde a celou hlavu mu přimáčkne do dortu. Paráda. Nevím, jestli jsem nebo
nejsem ráda, že tu neslavím narozky J
Taky jsme tu
uspořádali pro naše studenty českou večeři – rajská s houskovým knedlíkem.
Původní plán byl, že studenti z Valentínu a Becanu (dospělí) přijdou kolem
sedmé večer a začneme vše dělat společně. Ale jelikož je období dešťů a pršelo,
a do osmé hodiny se nikdo neukázal, vyblbly jsme se na knedlíkách
s Hedvikou samy. V půl devátý jich pár přišlo s tím, že za půl
hoďky asi budou muset jít (je to jen přes silnici a je jim stejně jako nám).
Každopádně jsme je přemluvili, aby zůstali o trochu déle, zapojili je do krájení
knedlíků nití a pasírování rajské. Nejsme úplně přesvědčeni, zda-li jim to
chutnalo, ale nadšení nás neopustilo a už jsme naplánovali na příští týden další
českou večeři pro lidi z „oficiny“ – bramborový salát a řízky, tak
snad to bude mít větší úspěch J
Jak se slaví narozeniny po mexicku :) |
Český večer |
Noe se začíná učit
česky. Připravily jsme mu překvápko v podobě polepení téměř každé věci
v jeho domečku českými nápisy (od špendlíku, přes toaletní papír až po hadr
na podlahu). Uvidíme, jaký to bude mít úspěch! My se naopak zlepšujeme ve
španělštině, především po večerech za přítomnosti výborného San Juana (30 Kč za
litr „rumu“) a nejlíp nám jdou samozřejmě sprosťárny! Uvidíme, co půjde Noemu.
Zatím ovládá, podle něj „Nice to meet you“ jako „Jdi do prdele“, takže se předem
omlouváme, koho Noe pošle do pr... J