Co se týče našich rolí učitelek angličtiny,
vesele to tady pokračuje dál. Hodně záleží na skupinách, například moje skupina
dospělých ve Valentin Gómez Farias je strašně chytrá – říkáme jim Hujerovci J Stále se na něco vyptávají a myslím, že už časem budou zvládat
základní konverzaci včetně minulého a budoucího času. Na druhou stranu
v Zoh-Laguně jsou pěkní lotři. Během vyučování stále odbíhají, schovávají
se a pokřikují na sebe. Už došlo i na moje rozčílení, ostrého zvýšení hlasu či zanechání
studenta za zamčenými dveřmi. Výsledek - uklidnili se. Včera sem byla dost
překvapená, když sem zjistila, že po 2 měsících angličtiny, nevědí, jak se
řeknou základní zájmena. Po dvou hodinách vysvětlování a proscvičování, zadání
domácího úkolu a další hodinu následného opakování mi nebyli schopní říct (ani
když sem to 4x po sobě zopakovala) „It is“,v té chvíli sem cítila, jako bych
měla po hodině odejít do cvokhausu a nebo minimálně ve snu odříkávat I, You,
He, She, It.... Vysvětlujeme si to tím, že pravděpodobně nemají o angličtinu tolik
zájem, jelikož ostatní skupiny, viz Hujerovci, či v Xpujilu nebo Becanu jsou
na tom daleko líp. Optimismus mě neopouští a pevně věřím, že se to zlepší! J
Ve Xpujilu mám jen 5 studentů (pokud prší,
nepřijde nikdo), tak je to takové komornější a ještě to probíhá na velmi
alternativní způsob – v polorozestavěném domku s dekorací kanystrů od
benzínu, nářadí, pohozených odpadků, pobíhajících slepic a zaparkovaných
polorozpadlých náklaďáků. Na druhou stranu si v menší počtu alespoň více
procvičí angličtinu, což je primární J Kromě
dospělých ve Valentín Gómez Farias se se všemi více méně opakuje nebo začíná od
začatku (studenti se oproti Evině výuce dost obměnili - někdo přišel, někdo
odešel apod.). Jelikož mám dva dny za sebou hodiny v Zoh-Laguně (což je 10
km džinglí tam a 10 km zpět v pozní podvečer), rozhodla sem se přespat tam
ty dva dny v kanceláři. Hamaka – internet– koupelna bez sprchy jen
s malým umyvadlem (můžete si dál domyslet, jak probíhá sprchování :)
Ideál.
Změna oproti pobytu Evy a Jakuba. Noe, náš
hlavní koordinátor, se z důvodu psaní diplomky, odstěhoval přes týden do
Campeche (město cca 8 hodin jízdy od nás) a na víkend jezdí za námi, což trošku
stěžuje komunikaci. Je to ale prý dočasné, takže s dalšími dobrovolníky
snad bude 24 hodin v kuse ve Valentín Gómez Farias J
Ze života v Calakmulu
Krom toho, že sme tu jednoho dne potkali ve
vedlejším pokoji tarantuli (a od té doby se sakra koukáme na záchodě kolem sebe
J) a toho, že sem se vracívala z Zoh-Laguny skrz džungli skoro
v noci, bez světla a bez signálu na mobilu, přežíváme naprosto
v pořádku.
Minulý víkend jsme byli na ruinách
v Becanu. Průvodce nám dělali dva studenti (Hujerovci), tak to bylo
příjemné. Zhodnotili sme to jako druhá nejhezčí pyramida (po Teotihuacánu),
pravděpodobně především z důvodu, že tam nebylo skoro ani živáčka a dalo
se vyšplhat nahoru na pyramidu, kde byl krasný rozhled do dalekosahající zeleně
korun stromů Calakmulské džungle…
Trošku hůře si tu zvykáme na mexickou
nespolehlivost, jako například když sme se domluvili, že pojedeme poznat jak
tancují Mexičani na discotéce, poté co nám na smsku nikdo z předem
domluvených lidí neodpověděl, vzdali jsme to. Héďa z toho dostala na celý
večer svůj stav velké trudomyslnosti (já sem si to vybrala, když sem byla
naštvaná a utahaná z dětí v Zoh-Laguně a pak postupně tady přestávalo
všechno fungovat).
Co se týče zábavy po večerech, nic moc. Budeme
muset najít způsob, jak se zabavit a začlenit mezi mládež v Valentín Gómez
Farias J Ještě, že tu máme naši Mexičanku Paty,
se kterou je neskutečná sranda!
Co se týče naší španělštiny, s hrůzou sme
zjistily, že se začínáme zhoršovat! Dáváme to za vinu tomu, že Paty najednou mluví
strašně rychle a my si už začínáme uvědomovat naše chyby, tím pádem mluvíme
pomaleji. Ale kdo ví?
Učení zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat