1. Turistky na entou!

Se Zuzkou jsme se rozhodly, že začněme blog psát už od začátku naší výpravy. Stejnak bychom vám psaly dlouhé emaily o všem  co se nám tady stalo a co jsme zažily. Psaní prvního „reportu“ jsem se ujala více méně dobrovolně jáJ, takže začínáme.  

Cesta z Prahy do Mexico City proběhla v pořádku a celá se nesla v duchu očekávání jídla, spánku, koukání na filmy a vyplňování dotazníků, které jsme dostaly od studentů na letišti v Amsterdamu. Byly to dotazníky k jejich diplomkám, tak jsme se k tomu se Zuzkou na začátku postavili velice zodpovědně, ale potom co jsem na 15 stránce po desáté vyplňovaly jaký máme pocit z ostatních cestujících a personálu, naše nadšení značně opadlo. Po příletu jsme si vystály dvou hodinovou frontu na víza a pak se konečně vydaly do víru Mexico City.  

Jako správné turistiky jsme se druhý den vybavené průvodcem Lonely Planet, opalovacím krémem 50+ a láhví vody vypravily na první obhlídku města. Jako první jsme šly navštívit katedrálu na hlavním náměstí (Catedral Metropolitana de México). Holky chtěly jít samozřejmě nahoru, takže jsme se nenechala zahanbit a šla jsem taky.  Schody nahoru byly točité a neměly zábradlí, takže jsem se celou cestu nahoru pokoušela splynout se zdí, ale marně. Dál jsme se chtěly podívat do Palaco Nacional, ale ten byl díky stávce, která zrovna probíhala, zavřený. V průběhu dopoledne jsme obešly vše, co se v Mexico City dalo. Odpoledne jsme začaly zjišťovat, jak by se dalo co nejlevněji dostat na Teotihuacan (pyramidy). U  turistických informací jsme potkaly Fernanda se, kterým jsme nakonec usmlouvaly docela slušnou cenu za to, že nás doveze na Teotihuacan, plus nám slíbil, že se  cestou zatavíme na Tres Culturas, v dílně místního rytce, BACHA!!! který se zná s Leonardem di Capriem :D, na pivu, a na ochutnávce tequily, mezcalu, pulque a ještě na něčem. Druhý den jsme tedy vyjely. Fernando byl hrozně upovídaný, pořád nám něco ukazoval, a povídal (Mexican sexy money, něco jako když ohnete českou dvoustovku a objeví se tam zadek akorát trochu drsnější). V dílně rytce to bylo super, ukazoval nám jak se co dělá a nakonec nám každé dal plíšek, na kterém bylo něco vyrytého. Ochutnávka tequily byla taky „velice“ zajímavá. Ukázali nám, jak se které piti vyrábí, co všechno se dá dělat z agáve atp. a pak byla ochutnávka při které jsem z nějakého důvodu dostala pokaždé jednou tolik co holky, takže jsem odcházela s lehce „otekilomezakovaná“. U pyramid nás Fernando asi milionkrát vyfotil a pak odešel čekat do auta. Vyšplhaly jsme na všechno na co jme mohly, vyfotily jsme vše, co se dalo.

 Cestou zpátky nás Fernando vyhodil na trhu asi hoďku od centra a jelikož se zamiloval do Zuzky, tak šel na trh s námi. Jako správný průvodce nám vysvětlil co se z čeho vaří, jak se to používá, jak co chutná atp.. Ale vrcholem toho dne byla bezesporu ochutnávka machita  neboli beraního penisu. Ano, opravdu jsme si to daly a doufáme, že nás po tomto doznání mužská část populace nezavrhne J. 

Další den jsme šly pěšky do Museo Nacional de Antropología a dobře jsme udělaly, jelikož jsme v centru narazily na pochod lesbiček a homosexuálů („Mexico Pride Parade“). Všude byli perfektně namalovaný transvestiti, mužné lesbičky, tanečníci, tanečnice, muzika, jídlo. Cestou z muzea jsme se zatavily na Voladores, kteří dělají představení pro turisty, ale jinak je to posvátný rituál. Byl tam asi  25–30 metrů vysoký, ocelový stožár, na kterém byla připravena čtvercová konstrukce. Zatímco hlavní Volador hrál na flétnu a bubínek, ostatní čtyři si uvázali za pas k lanu které se 13-krát obtočilo okolo stožáru. Když byli připraveni, posadili se do čtverce a v jedné chvíli skočili dolů, 13-krát obkroužili stožár a pak přistáli na zemi.

Cestou zpátky začalo hrozně pršet a jak to tak bývá, ani jedna z nás neměla pláštěnku a cena deštníků záhadě stoupla a za taxík se nám platit nechtělo, takže jsme to nejhorší přečkaly v tom nejdražším obchodě v celém okolí, ale déšť ne a ne ustat, takže jsme je poprosili o tři igelitky, do kterých jsme si zabalily tašky a vydaly se k hostelu.

            Z Mexico City jsme se přesunuly do města Puebla. Naší první zastávka byla v restauraci (první restaurace, kterou jsme doposud navštívily) kde jsme zkusily místní specialitu Mole Pobláno, což je kuře zalité omáčkou z čokolády, pepře a chily, prý to chutná jako český kapr na černo. Další výlet jsme podnikly k Popocatepetlu, vyšlo nám hezké počasí, Popo byl velice čilí, takže z něj šly pořád oblaky bílého, žlutého a modrého dýmu a jelikož jsme vyrážely velice brzo, tak jsme tohle představení měly celé jenom pro sebe. Zuzka trvala na tom, že tohle to je podstatná informace! Jsme majitelky nových „telefonů“ za závratných 200 pesos  (cca 300Kč).

           

            Dále jsme se přesunuly do města Oaxaca, kde jsme navštívily Monte Alban (další pyramida a tentokrát Zapotheku J), chrám Cuilapa, nejširší strom Severní Ameriky, výrobnu mezcalu s vydatnou ochutnávkou, Hierva el Aqua a pak holky koupily dva pytle kobylek v česneku a limetce. Najedla by se z toho malá vesnice. Chtěly jsme toho stihnou víc, ale bohužel jsem dostala nějakou speciální angínu horních cest dýchacích, takže se trochu předčasně přesouváme na pobřeží.

            Původně jsme chtěly jet do Puerto Angel, ale na poslední chvíli na doporučení našeho taxikáře jsme se rozhodly pro Mazunte. Bylo to tam plné opálených dredařů, prodejců korálků, jídla, ale všechno to bylo tak nějak neturistické a strašně v pohodě a poklidu. Pronajaly jsme si super pokoj (Cabaňas) se střechou z palmového listí, kdyby se prkna, která tvořila stěny daly těsně k sobě, tak by ta chajda měla spíš tři stěny než 4, ale hlavně bylo asi 20 metrů od pláže. Čas jsme tam trávili dost jednotvárně: koupání, jídlo, koupání, drink, koupání, jídlo spaní… Ještě bych měla uvést na pravou míru slovo koupání. Koupání spočívalo v tom, že jsme 5 minut čekaly na břehu, až se z třímetrových vln stanou dvoumetrové. V tu chvíli jsme nasadily sprinterské tempo a snažily se doběhnout co nejdále za místo, kde se lámou vlny. Pokud jsme si to špatně vypočítaly, tak nás to semlelo a ocitly jsme se někde na pláži obalené v písčitém trojobalu, ale pokud se povedlo, tak jsme se houpaly dvoumetrových vlnách nad pláží. Byly jsme pozorovat delfíny a želvy. Delfínů jsme viděly spoustu skákali nám u lodi, před lodí, plavali pod lodí, paráda a pak náš jeden kormidelník skočil zničehonic do vody, když se vynořil, tak držel želvu. Udělali jsme si s chuděrou pár fotek a pak jí samozřejmě pustili. Na další pokračování se můžete těšit od Zuzky!